První nápad - svatba - požádání
Zvýšený tep srdce a tlak 150!
Přece jen jsem se rozhodl do této "rubriky" nějaký příběh napsat. I když je to pro ženu krásný okamžik, pro muže je to okamžik plný trémy, který předchází náročná příprava 
. Věřím, a mám i vlastní zkušenost, že myšlenka se rodí v hlavě mnohem dříve než si chlap uvědomuje, čili akt požádání je "projekt" dlouhodobé povahy. Prvně se to v hlavě musí urovnat a akceptovat fakt, že se budu ženich a bude svatba. Pak promyslet načasování, místo a mít příslušný hmotný "dar".
Termín jsem vybral trochu kýčový a americký. Valentýn. Ale proč ne, oba dva jsme ve "Státech" prožili tři super léta a nasbírali spoustu zkušeností. Navíc tento svátek uznáváme, ale nemusí se to s ním přehánět.
Plán byl jasný, načasovat procházku městem tak, abychom se 20 min před úderem celé hodiny zastavili na drink na Staroměstském náměstí na zahrádce před orlojem, sednout na kraj zahrádky a v momentě, kdy začne ubíjet celá a všichni upřou zrak na orloj, zastínit jeho slávu a pokleknout. Zároveň to byl test, jestli se moje osobnost v očích mé nejmilejší dokáže vyrovnat takové památce jakou je Staroměstký orloj 
.
Timing není moje silná stránka a do restaurace jsme dorazili dříve. Nu což, to problém nebyl, alespoň jsme stihli dva drinky a uvolnila se atmosféra. Nepočítal jsem však s tím, že má mysl bude myšlenkou na proces požádání tak zaměstnána, že jsem ani nevěděl, jak se pořádně usadit a tak jsem co 5 minut měnil místo na sezení a přemýšlel, z jakého úhlu to bude nejlepší, kde je nejlepší místo na poklek a jak si to tam vlastně i připravím, protože stolečky byly dost vedle sebe. Naštěstí nebylo moc hostů a kolem bylo volno. Těch 10 min, které zbývaly do odbíjení celé hodiny se zdálo nekonečných, už jsem pomalu přestával mít schopnost držet konverzaci, protože v hlavě a na jazyku jsem měl jen tu jedinou větu, kterou jsem si neustále opakoval a připravoval si i úvodní proslov, stáčel konverzaci mým směrem. Po pár neohrabaných hmatech jsem posunul stoly a židle, poklekl jsem a požádal o ruku. Chvíli po tom (a po pár fotkách a pózování pro cizince) začal odbíjet orloj. Bylo 11 hodin večer.
